Svařování laserem

Metoda

Během svařování pouze laserem se nepoužívá přídavný materiál. Nejdůležitějším aspektem svařování pouze laserem u spojovaných ocelových aplikací je, že svarový šev má téměř stejné materiálové vlastnosti jako základní kov. V určitých případech je možné k laserovému svaru přidat přídavný drát, což může být posouvaný studený drát nebo indukcí ohřívaný drát, pro snížení tepelných účinků ve svarové lázni. Další běžnou metodou je hybridní svařování, kde se kombinuje proces svařování laserem a MAG. Hybridní svařování vyžaduje vyšší tepelný příkon než svařování pouze laserem, avšak stále mnohem nižší než tradiční svařování MAG. Hybridní svařování umožňuje vyšší rychlost svařování a použití silnějších materiálů.

Proces svařování laserem se téměř vždy používá u velkých aplikací s automatizací, což umožňuje rychlost svařování 1 až 5m/min. Tradiční CO2 laser se stále používá; především u větších linek při svařování panelů, vláknový laser se však stává stále běžnějším v nově instalovaných linkách pro svařování laserem a je jedinou možností u dnešních moderních 3D robotických svařovacích linek. Svařování laserem a laserové hybridní svařování jsou standardní pracovní metody v automobilovém průmyslu, lodním stavitelství, železničním průmyslu a také rychle rostoucím trendem ve výrobě zemědělských strojů, sklápěcích koreb a kontejnerů.

Laserem svařované prefabrikáty vyžádané na míru jsou již mnoho let součástí každého automobilu, a to v různých tloušťkách a z různých druhů oceli, v konstrukčních dílech, jako jsou podrámce, závěsné tyče, výztužné a bezpečnostní díly a podobně a stovkách milionů LWTB vyráběných ročně na 3D robotických svařovacích linkách.

Svařování laserem je způsob svařování s nízkým tepelným vstupem a s úzkým plným penetračním svarem, který umožňuje dosažení estetického konečného výsledku. Při spojování velkých tenkých plechů je svařování laserem v mnoha případech jedinou metodou svařování, která zabrání tepelné distorzi konečného produktu. Svařování laserem je nejlepší metodou svařování, jež minimalizuje ztráty vlastností základního materiálu, jako je tvrdost a pevnost.