Ohýbání válcováním

Metoda

Při volném ohýbání plech spočívá po celou dobu cyklu na horních okrajích zápustky. Požadovaný poloměr ohybu závisí na druhu materiálu, šířce zápustky a poloměru razníku. Šířku mezery zápustky lze nastavit. U dna je délka zdvihu dostatečná na to, aby razník tlačil plech zcela proti zápustce. V plechu se vytvoří profil odpovídající razníku a zápustce. Nejčastěji používanou metodou je ohýbání do vzduchu (volné ohýbání) v zápustkách ve tvaru písmene V.

Při ohýbání se vnější strana plochého materiálu napíná a vnitřní část se stlačuje. Snižováním poloměru ohybu se napětí zvyšuje. Ohýbatelnost je proto obvykle udávána jako minimální poloměr ohybu bez poškození materiálu.

Zpětné odpružení je způsobeno elastickým napětím. Odpružení se zvyšuje s mezí kluzu, deformací a šířkou formy. Největší vliv má mez kluzu. Zmenšením poloměru ohybu se odpružení snižuje. Kompenzace efektu zpětného odpružení se provádí přetažením ohybu.

Může se objevit i přirozený průhyb, který vzniká v horní části a dolních prvcích ohraňovacích lisů v důsledku odporových sil. Se zvyšováním ohýbací síly může v daném rozsahu vznikat a narůstat průhyb a potenciálně i mezera podél ohybové délky mezi horním a dolním nosníkem, která je největší uprostřed a klesá směrem k nosným rámům. Pokud je při ohýbání plechů či quarto plechů válcováním podélná mezera ponechána bez korekce, nebude mít po celé délce stroje stejný úhel. Systém kompenzující průhyb koriguje elastické výchylky ohýbacího stroje, což umožňuje tuto mezeru minimalizovat a poskytuje lepší výsledky po celé délce stroje. U moderních lisů je obvykle zabudován automatický systém kompenzace průhybu, který tyto efekty snižuje na minimum. To je obzvláště důležité při ohýbání vysokopevnostní oceli, kde je důležitá kvalita konečných dílů a kde je zapotřebí vzhledem k nákladům na materiál zcela eliminovat jejich reklamace.